Do Eibaru přicházel v roce 2023 jako posila, která měla pomoct týmu v boji o postup do La Ligy. Místo toho zasáhl do jediného ligového utkání.
Simiče ve Španělsku nařkli z homofobie, na základě komentářů ze sociální sítě X. Fanoušci proti fotbalistovi sepisovali petice, dostal se do křížku s LGBT+ organizacemi. On se hájil tím, že inkriminovaný účet nepatřil jemu.
Co přesně se ve Španělsku přihodilo?
Nezlobte se, ale už se o tom nechci bavit. Moje kariéra ještě trvá, fotbalový svět je malý a mohlo by se mi to vrátit jako bumerang. Na vyjadřování bude čas po kariéře.
Nechcete se vyjádřit ani ve stručnosti?
Moji blízcí ví, co se stalo, někteří lidé mě zklamali. Já znám svou pravdu. Více se k tomu vyjádřím po kariéře a koho to bude zajímat, udělá si úsudek.
Na každý pád byla tato aféra důvodem, proč jste nastupoval jen ve španělském poháru a v lize jste celou sezonu strávil na lavičce?
Ano, byl to ten důvod. Odehrál jsem směšných 15 minut v lize. To bylo opravdu směšné, nezasloužil by si to ani můj největší nepřítel.
Předtím jste hrál čtyři roky v Hajduku Split, nicméně v závěru angažmá jste se na hřiště také příliš nepodíval. Co jste prožíval?
Je to to nejhorší, co se fotbalistovi může stát. Do Eibaru jsem šel s něčím úplně jiným, ale v životě si někdy nevyberete. Potká vás osud, o kterém nemůžete rozhodovat. Teď se soustředím na to, co můžu ovlivnit, a ničím jiným se nezabývám.
Ze Španělska jste odešel do kyperského klubu Karmiotissa. Jak jste spokojený tam?
Z individuálního pohledu jsem rozhodně spokojený. Od začátku jsem měl dohodu s prezidentem, pravidelně nastupuju. Co se týče týmu, určitě máme na víc. Bohužel na začátku sezony se dost věcí nesešlo, nějaká rozhodnutí se nepovedla. Teď to sice vypadá, že máme lepší výsledky, ale pořád to není ono.
V tabulce jste desátí ze čtrnácti, vypadá to na boj o udržení. Jaký fotbal se hraje v kyperské lize? Dá se to porovnat se soutěžemi, které jste hrál v minulosti?
Je to o dost specifičtější než to, co jsem zažil jinde. Nemá to takový rytmus jako ve Španělsku nebo v Belgii, nejsou tady fanoušci jako v Chorvatsku nebo v Itálii. Ale má to jiné pozitivní stránky, poznal jsem zase něco nového a život tady je krásný.
Co s ligou dělá mnoho cizinců, kteří na Kypru hrají?
Dělají ji techničtější, více hráčů se tady snaží chodit jeden na jednoho. Ve druhé půli už jsou týmy více otevřené, padá dost gólů. Moc se nebrání, nečeká se, nehraje se žádný zanďour. Na stoperu mám v každém zápase hodně práce, ale o to zajímavější to je a baví mě to.
Před pár lety hrál za Karmiotissu záložník Josef Hušbauer a mluvil o tom, že majitel sice dává do fotbalu spoustu peněz, zároveň často mění trenéry. Zklidnilo se to?
(úsměv) Když se podíváte, kolik trenérů jsme měli v prvním měsíci nebo dvou, bude vám všechno jasné. Za tu dobu se vystřídali čtyři, to je opravdu dost neobvyklé. Majitel do toho doopravdy investuje hodně, bohužel se nám zatím nedaří ukázat na hřišti to nejlepší.
Jaký je jinak život na Kypru? Je to taková vysněná destinace?
Až tak bych to nenazval, je to dost daleko od všeho. Ale mně se tady líbí, nepotřebuju toho moc, stačí mi krásné počasí, které je tady 365 dní v roce. I teď můžu být venku v krátkém rukávu. Je tady dost lidí z ciziny, obzvlášť z Ruska a Izraele kvůli válce. Mým náboženstvím je pravoslaví, v tom jsou mi Rusové nebo Srbové blízko, takže tady mám spoustu kamarádů. Kypr je pěkná destinace i pro turisty. Nádherné pláže, čisté moře, čisté ovzduší.
Máte co dělat i ve volném čase?
Dá se něco vymyslet, mladší generace by se ale možná nudila. Jsou tady sice krásné byty, restaurace a luxusní věci, na druhou stranu i zaostalejší architektura a infrastruktura, velký rozdíl mezi jednotlivými třídami.
Proč jste si vůbec Kypr vybral? Měl jste i nabídky odjinud?
Nabídky jsem měl, některé velice zajímavé. Z lukrativních zemí, na které mám ale ještě čas. A v té situaci, vzhledem k tomu, kolik jsem toho minulý rok odehrál, jsem rychle našel společnou řeč s majitelem Karmiotissy, který mi říkal, že když si to zasloužím, budu hrát. Musel jsem to přijmout, chtěl jsem se vrátit do herního tempa.
Takže je to pro vás určitý restart?
Beru to přesně tak. Chtěl bych dobře zakončit sezonu na Kypru a mám sny vrátit se do lepší soutěže, hrát kvalitnější ligu. Samozřejmě záleží i na tom, co se bude dít v Karmiotisse, jestli bude chtít majitel stavět dobrý tým a bude chtít rozjet něco velkého, uvidíme. Možná se nebudu bránit tomu zůstat tady. Na to je ještě brzy.
Kyperská liga je přece jen níže oproti vašim bývalým klubům.
Ano. Nechci shazovat klub ani ligu, ale není to druhá španělská, první chorvatská, belgická ani italská. Šlo o to, abych hrál za někoho, kdo mi věří.
Nabídky z české ligy jste neměl?
Neměl a upřímně by mě ani nelákalo se vracet. Česko je domov, ale líbí se mi v zahraničí. Fotbal v zahraničí je pro mě zajímavější, k tomu nějaké poznávání a finanční podmínky, to je jiné než v Česku.
Vaše matka pocházela z Chorvatska, otec je z Bosny. Před válkou utekli do Česka, kde jste vyrůstal. Vracíte se ještě vůbec?
Velice málo, naposled před rokem nebo rokem a půl. Mám tam nejlepší kamarády a máme tam věci, kterými se zabývá můj otec. Jde o nějaké rodinné podnikání a nemovitosti. Ale pořád platí, že v Praze budu chtít po kariéře bydlet. Je to místo, které mě vychovalo a i pro moji budoucnost je to skvělá lokalita. Někteří lidé si neuvědomují, jaké štěstí mají, že žijí právě v Česku.
Pořád provozujete i apartmány v Chorvatsku na ostrově Brač?
Ano, to pořád funguje. Táta na Brači bydlí a má tam rozdělané nějaké projekty, v Praze je v tomto ohledu více věcí hotovo. Na Brači žije po většinu roku. Je tam lepší ovzduší, větší klid, užívá si sluníčka. Já se za ním vracím, kdykoliv mám šanci.
Česko jste reprezentoval hlavně v mládežnických kategoriích, hrál jste třeba na Euru do 21 let. Za dospělý národní tým jste nastoupil ve dvou přátelských zápasech. Věříte, že ještě něco přidáte?
Bylo by hezké, kdybych se vrátil do lepší ligy a navázal na dřívější výkony, vrátil se do nejlepší formy. Ale to je teď daleko. Dost věcí se navíc v reprezentaci změnilo, omladila se. Na druhou stranu nikdy neříkej nikdy, fotbalový svět je velice malý. Dělám teď všechno pro to, abych byl nejlepší verzí sebe, abych hrál, byl spokojený a zdravý. Pokud by se nějaká šance naskytla v příští sezoně nebo později, tak jedině dobře.
Jste v kontaktu s některými českými hráči?
Minulé léto jsem strávil v Chorvatsku pár dní s Tondou Barákem. Jinak reprezentaci až tak nesleduju, více kamarádů mám třeba v týmech Černé Hory nebo Srbska. Na jejich zápasy se dívám více, na Čechy pak spíš ze záznamu druhý den.
Dříve jste říkal, že chcete hrát do čtyřiceti. Platí to?
Jedna věc je, co chcete, druhá pak to, co se vám stane. Teď už bych to zkrátil asi do 36 let, když Bůh dá. Záleží, kde budu hrát, jak budu hrát, jestli budu mít nějakou rodinu. To zatím v plánu není.
A jak oslavíte dnešní třicítku?
(úsměv) Nijak zvlášť. Máme trénink a pak budu doma, takhle mi to stačí. Já na žádné velké oslavy nebo párty nejsem.
Aféra v Eibaru byla směšná, říká Simič. Zažívá restart na Kypru, česká liga ho neláká
Fotbalový svět je plný překvapení a nečekaných událostí. Jednou z nich byla aféra, do které se zapletl fotbalista Simič během svého působení v Eibaru. Přišel do týmu jako posila pro boj o postup do La Ligy, ale nakonec se ocitl ve středu kontroverze kvůli homofobním komentářům na sociální síti. Fanoušci se postavili proti němu, ale on tvrdil, že účet nepatřil jemu.
Simič se rozhodl nechtít více komentovat celou aféru a plánuje se k ní vyjádřit až po skončení své kariéry. Důsledkem této události bylo, že v lize strávil celou sezonu na lavičce a nastupoval pouze v pohárových zápasech.
Po odchodu z Eibaru zamířil Simič do kyperského klubu Karmiotissa, kde se cítí spokojeně. I když tým bojuje o udržení v lize, Simič si užívá pravidelného nastupování a dobrou dohodu s prezidentem klubu. Kyperská liga se sice liší od těch, ve kterých Simič hrál dříve, ale pro něj je to nová výzva a baví ho.
Simič se rozhodl pro restart své kariéry na Kypru a doufá, že se mu podaří vrátit do silnější ligy. I když dostal nabídky z jiných zemí, česká liga ho momentálně neláká. Má rád život v zahraničí a chce se soustředit na svou hru a výkony na hřišti.
Kromě fotbalu se Simič věnuje i podnikání, má apartmány na chorvatském ostrově Brač a plánuje se vrátit do Česka po skončení kariéry. Má rád Prahu jako místo svého dospívání a i když cestuje po světě, stále si váží domova.
Simič doufá, že se mu podaří vrátit se do reprezentace a navázat na své dřívější úspěchy. Sleduje fotbalové zápasy a je v kontaktu s různými hráči, ale momentálně se soustředí hlavně na svou hru a výkony na hřišti.
A co oslavy jeho třicátých narozenin? Simič plánuje trénink a klidný večer doma, bez velkých oslav nebo párty. Je to prostě typický fotbalista, který se soustředí hlavně na svou práci a sportovní výkony.
