Nejdůležitější poselství z obou víkendových šlágrů je shodné: oba vítězové si de facto pojistili v ligových soutěžích mistrovský titul a postup do základní fáze příští Ligy mistrů.
Červenobílí šli po výhře 3:1 do třináctibodového trháku na druhou Plzeň a třetí Spartu. Liverpool odskočil po vítězství 2:0 druhému Arsenalu na jedenáct bodů.
Ale zápasy nabídly odlišnou podívanou. V kostce řečeno: v Manchesteru se mnohem častěji a déle kombinovalo než na západě Čech, kde měly zase o parník navrch souboje a prostoje.
Pavel Šulc, viktoriánský technik, si po intenzivní bitvě druhého s prvním celkem tabulky do televizních kamer povzdechl: „Zápas byl bez šancí, balon byl furt v nebi. Bylo to tam, zpátky, nahoru, dolů.“
V internetových diskusích se už mezitím rozjela bouřlivá debata na téma: Byla to víc kopaná, nebo fotbal?
Kdybychom si stanovili za metr, kterým budeme měřit utkání Plzeň – Slavia, statistiky ze zápasu City s Liverpoolem, přiklonili bychom se k první variantě.
Ovšem není to tak černobílé, neboť čísla se vždycky musí zabalit do souvislostí.
Nejprve nechme mluvit holá fakta.
Manchester City vyrukoval na hosty z Anfield Road tradičním biliárem přihrávek. Nasbíral jich nakonec 654. Liverpoolští jich nashromáždili pouze 338, ale přesně tak si to naplánovali.
„Pokud hrajete venku mimo domov proti týmu Pepa Guardioly, je téměř nemožné dosáhnout na větší držení míče, než má jeho mužstvo,“ konstatoval Arne Slot, kouč Liverpoolu.
„Věděli jsme, že budeme muset hodně bránit, a to jsme udělali na hřišti opravdu dobře. A některé dobré momenty v protiútoku vedly k tomu, že jsme zápas vyhráli,“ doplnil po tříbodovém lupu. Jeho zápasová strategie klapla na jedničku.
Střih do Štruncových sadů.
Poločas s míčem u nohy
Viktoriáni se v počtu přihrávek dostali na cifru 296, slávisté na 272. Oba čeští lídři dali dohromady méně pasů než Cityzens, přesně o 86.
Když si rozporcujeme detailněji držení míče, narazíme na další zajímavé skutečnosti.
V sumáři krátkých kombinací od 1 do 10 sekund trumfla špička české ligy elitu Premier League. Viktoriáni zaznamenali těchto sekvencí 47, červenobílí 51. Manchester City a Liverpool na stejném poli? 25 a 39.
V kombinacích od 10 do 20 vteřin se už karty vyrovnávají: City 16, Liverpool 14, Plzeň 15, Slavia 22.
Pak se již převaha klopí na stranu anglických velkoklubů. Kombinace od 25 do 45 sekund: City 27, Liverpool 12, No a super dlouhé kombinace nad 45 sekund? City 11, Liverpool 4, Plzeň 4, Slavia 1.
Pokud to všechno dáme do kupy, Cityzens měli míč na svých kopačkách 40:22 minut, takže Liverpoolu (21:59) nepůjčili balon skoro jeden poločas.
Tým Miroslava Koubka kontroloval míč 21:24, slávisté pouze 16:51 minut. City tedy mělo balon ve vlastnictví déle času než Plzeň se Slavií dohromady.
Jenže kdo se po závěrečném hvizdu radoval z cenného triumfu?
Liverpool a Slavia, ekipy, jež odehrály větší porci zápasu bez balonu.
Jak je to možné?
V současném fotbale nerozhoduje, jak dlouho se mazlíte s balonem na kopačkách, ale jak efektivně s ním naložíte. Trpišovského i Slotova parta to dokázala líp než protivníci.
Oba vítězové využili sílu základního moderního fotbalového zákona. Ten zní zhruba takhle: Pokud chceš vyhrávat, musíš hrát po zisku míče rychle a přímočaře nahoru.
Premier League, která ruku v ruce s Champions League určuje vývoj fotbalu, se podle toho zařizuje. Statistiky hlásí, že na první anglické scéně vzrostla intenzita presinku, množství kolmých akcí i střel po nich, včetně těch, které skončily v síti.
Proto analytické oddělení Liverpool loni v létě přivedlo na Anfield z Feyenoordu Rotterdam tehdy ještě ne příliš známého Slota, byť se řada fanoušků křižovala, neboť nevěřila, že unese tíhu břemena nástupce zbožňovaného Jürgena Kloppa.
„Chci zachovat vše dobré, co tu zanechal Jürgen, a ještě více to rozvinout,“ uvedl Slot při inauguraci.
Dnes Liverpool pod jeho vládou udivuje svět kolmým fotbalem, současně je však lépe organizovaný, což mu pomáhá úspěšně loupit míče ve finální třetině hřiště nebo jej držet na kopačkách, když se cesta vpřed zavře. Anebo bránit ve valu kousek od vlastní šestnáctky jako ve druhé půli na Manchesteru City.
České týmy předčily Guardiolu
Guardiola na kouzlo přímočarosti pozapomněl. Jeho biliáru přihrávek v této sezoně schází úderné kolmé finále, což střet s Liverpoolem jenom podtrhl. Domácí si navzdory zdrcující územní převaze nevypracovali brankovou příležitost.
Slavia a Plzeň byly v nedělní řeži spíš na liverpoolské straně. Oba tábory jednoznačně předčily Cityzens v principu zvaném přímočarost. Mrkněme se na bilanci progresivních přihrávek, tedy těch, které balon výrazně posouvají dopředu: City 53, Liverpool 51, Plzeň 55, Slavia 65.
U Guardiolovců to dělalo 8 % z celkového množství přihrávek, zatímco u západočeského mužstva 19 % a u vyslanců z Edenu 24 %. Samozřejmě se do toho promítla Koubkova a Trpišovského taktika jednoduchého přechodu do útoku s touhou vyvarovat se ztrát v nebezpečné blízkosti vlastní brány, ale o větší kolmosti oproti Manchesteru City to i tak leccos vypovídá.
Co větší suma osobních soubojů v plzeňském klání?
Abychom si to nejdříve upřesnili, hvězdy Manchesteru City a Liverpoolu podstoupily za utkání 132 soubojů, viktoriáni a slávisté rovných 210. Kde se vzala taková propast?
Hráči v Premier League jsou zdatnější v dynamické technice než jejich kolegové v Chance lize. Takže uhrají balony i pod velkým tlakem soupeře a prostoru, kdežto ti z českého jeviště nikoli ani pod menším presem. Totéž platí o ovládání balonu ve vysoké intenzitě. Proto nebyl fotbal ve Štruncových sadech tak plynulý a pohledný jako na Etihad stadium.
Nešvar jménem simulování
Dobrá zpráva je, že i borci v českých klubech a velkoklubech jsou schopni se v téhle disciplíně zlepšovat. Jinak by se nyní Plzeňští nemohli těšit na osmifinále Evropské ligy s Laziem Řím. Potřebují však k tomu opakovaně absolvovat náročná utkání.
V nich se učí také minimalizovat laciné chyby, třeba v přepínání z útoku do obrany. Protože každý přehmat se trestá.
„Návrat našich stoperů před prvním gólem byl pomalý,“ láteřil Koubek po Slavii.
Netýkalo se to jen středních obránců, nýbrž i záložníků. Vždyť Tomáš Chorý, autor trefy, vybíhal zpoza nich. Hejda a spol. se nemůžou schovávat za to, že podobné přešlapy dělá momentálně i Manchester City.
Český fotbal by se měl naopak inspirovat v Albionu v nekompromisním boji o navyšování času, ve kterém je míč doopravdy ve hře. Ve vypjatém zápase Manchester City – Liverpool se skutečně hrálo přes 62 minut! V Plzni byl balon v akci na trávníku pouze 38 minut.
Simulování a jiné herecké etudy už totiž dávno na anglických stadionech netolerují fanoušci, ani rozhodčí. V tuzemsku však tenhle nešvar nadále kvete. Stačí si vybavit, jak slávista Schranz za lajnou štrejchnul do míče a plzeňského obránce Dweha. Ten nesmyslně teatrálně upadl a nechal se ošetřovat. Byl to jen jeden příklad z mnoha.
Posun od ligového derby mezi Slavií a Spartou z podzimu 2023, kdy byl míč ve hře jen 37 minut a 43 sekund, tedy veskrze nulový.
Brutální srovnání hanobí fotbalovou ligu. V Anglii už simulování netolerují
Nejdůležitější poselství z obou víkendových šlágrů je shodné: oba vítězové si de facto pojistili v ligových soutěžích mistrovský titul a postup do základní fáze předkola Ligy mistrů. Červenobílí šli po výhře 3:1 do třináctibodového trháku na druhou Plzeň a třetí Spartu. Liverpool odskočil po výhře 2:0 druhému Arsenalu na jedenáct bodů.
Ale zápasy nabídly odlišnou podívanou. V Manchesteru se mnohem častěji a déle kombinovalo než na západě Čech, kde měly zase o parník navrch souboje a prostoje.
Pavel Šulc, viktoriánský technik, si po intenzivní bitvě druhého s prvním celkem tabulky do televizních kamer povzdechl: „Zápas byl bez šancí, balon byl furt v nebi. Bylo to tam, zpátky, nahoru, dolů.“
V internetových diskusích se už mezitím rozjela bouřlivá debata na téma: Byla to víc kopaná, nebo fotbal?
Kdybychom si stanovili za metr, kterým budeme měřit utkání Plzeň – Slavia, statistiky ze zápasu City s Liverpoolem, přiklonili bychom se k první variantě.
Ovšem není to tak černobílé, neboť čísla se vždycky musí zabalit do souvislostí.
Nejprve nechme mluvit holá fakta.
Manchester City vyrukoval na hosty z Anfield Road tradičním biliárem přihrávek. Nasbíral jich nakonec 654. Liverpoolští jich nashromáždili pouze 338, ale přesně tak si to naplánovali.
„Pokud hrajete venku mimo domov proti týmu Pepa Guardioly, je téměř nemožné dosáhnout na větší držení míče, než má jeho mužstvo,“ konstatoval Arne Slot, kouč Liverpoolu.
„Věděli jsme, že budeme muset hodně bránit, a to jsme udělali na hřišti opravdu dobře. A některé dobré momenty v protiútoku vedly k tomu, že jsme zápas vyhráli,“ doplnil po tříbodovém lupu. Jeho zápasová strategie klapla na jedničku.
Střih do Štruncových sadů.
Poločas s míčem u nohy
Viktoriáni se v počtu přihrávek dostali na cifru 296, slávisté na 272. Oba čeští lídři dali dohromady méně pasů než Cityzens, přesně o 86.
Když si rozporcujeme detailněji držení míče, narazíme na další zajímavé skutečnosti.
V sumě krátkých kombinací od 1 do 10 sekund trumfla špička české ligy elitu Premier League. Viktoriáni zaznamenali těchto sekvencí 47, červenobílí 51. Manchester City a Liverpool na stejném poli? 25 a 39.
V kombinacích od 10 do 20 vteřin se karty vyrovnávají
