Pospíšilové byli hrdiny československých domácností v těžké době mezi roky 1968 a 1989.
Zatímco hokejisté se měřili se Sovětským svazem, oni v kolové poráželi hlavně Němce, Rakušany a Švýcary.
„Z okrajové kolové byl populární sport a lidé nám psali domů spoustu dopisů. Maminka nám dělala takovou poštovní doručovatelku, na dopisy odpovídala a my jsme to podepisovali,“ líčil Jan Pospíšil před pěti lety v rozsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Stavebním kamenem jejich úspěchu byl tvrdý trénink, který podstupovali pod vedením trenéra Rudolfa Hartha. Ten si bratrů všiml v tělocvičně Spartaku Královo Pole, kam je přivedla jejich sestra krasojezdkyně.
Harth se jich ujal a stal se nejen jejich trenérem, ale i náhradním tátou. Jejich otec totiž padl v květnu 1945 při osvobozování Brna.
„Když jsme začínali, slíbili jsme si, že budeme trénovat brutálně naplno. Hnala nás kupředu i bratrská rivalita,“ vzpomínal na vzájemné začátky Jindřich, který nejdříve hrál ve dvojici s Jaroslavem Svobodou.
S ním získal na MS stříbro a bronz, poté jej však starý psycholog Harth spojil dohromady s o tři roky mladším bratrem Janem. Výsledkem byl takřka neporazitelný pár, jenž válcoval jednoho soupeře za druhým.
V letech 1968 až 1981 vyhráli Pospíšilové mistrovství světa čtrnáctkrát v řadě. Osmkrát za sebou ve finále proti Němcům Wolfgangu Flackusovi a Klausi Bernaisovi.
„Němci za naši kariéru na nás vystřídali asi devět mužstev, v letech 1982 a 1983 nás ostatně také bratři (Andreas a Thomas) Steinmeierové porazili, ale Jindra měl tehdy po zlomenině klíční kosti,“ vyprávěl Jan, jak tvrdým oříškem pro soupeře byli.
Po porážkách se Steinmeiery v Československu leckdo Pospíšily kvůli vyššímu věku odepisoval. Oni však v tréninku najeli na ještě přísnější režim a další šňůrou dotáhli počet světových titulů k dvacítce.
„Pořád jsme říkali, že dáme ještě jeden rok, a znovu dokola. Podařilo se dotáhnout dvacítku, i když to už bylo na hraně. Soupeři byli o dvacet let mladší, mohli jsme je přehrát jedině hlavou a taktikou,“ popisoval Jan.
V nepřátelské atmosféře německého Ludwigshafenu, kde ukořistili v roce 1987 poslední zlato, bylo Janovi už 43 let, Jindřichovi 46. Ikonické finále proti domácím Manfredu Geilertovi s Frankem Müllerem rozhodl Jan gólem v prodloužení.
„Tam už to měli Němci skoro v kapse. Po uplynutí času měli penaltu, a kdyby mi dali gól, byli mistři světa. Na psychiku to bylo dost náročné,“ říkal mladší z bratrů, kterého pak Jindřich dokonce přesvědčoval k pokračování kariéry. Ale marně.
Jan odešel pracovat do automobilky ve Švýcarsku, kde se rovněž věnoval mládeži. Později začal spolu se starším synem s úspěchem vyrábět kola vlastní značky na sálovou cyklistiku.
Po šedesátce se ze Švýcarska vrátil, v Brně mají s bratrem společný rodinný dům. Hodně času tráví s manželkou na chalupě v Čenkovicích, kde v létě hraje tenis a v zimě lyžuje. Občas si vyjede i na kole.
„Už jsem si musel koupit elektrokolo, abych to zvládl. Snažím se, pořád mě to moc baví, stejně jako tenis. Jen už to není úplně ono, holt cítím stáří,“ prohlásil před časem mladší z legendární bratrské dvojice.
Reportáž Československé televize z finále MS 1988 v Německu:
Legenda slaví: Pospíšilové – bratři, kteří ovládli světový stolní tenis
Pospíšilové byli hrdiny československých domácností v těžké době mezi lety 1968 a 1989. Zatímco hokejisté bojovali se Sovětským svazem, oni v kolu poráželi hlavně Němce, Rakušany a Švýcary.
„Z okrajového kola byl populární sport a lidé nám psali domů spoustu dopisů. Maminka nám dělala takovou poštovní doručovatelku, na dopisy odpovídala a my jsme to podepisovali,“ vyprávěl Jan Pospíšil před pěti lety v rozsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Stavebním kamenem jejich úspěchu byl tvrdý trénink, který podstupovali pod vedením trenéra Rudolfa Hartha. Ten si bratry všiml v tělocvičně Spartaku Královo Pole, kam je přivedla jejich sestra krasojezdkyně.
Harth se jich ujal a stal se nejen jejich trenérem, ale i náhradním otcem. Jejich otec totiž padl v květnu 1945 při osvobozování Brna.
„Když jsme začínali, slíbili jsme si, že budeme trénovat brutálně naplno. Hnala nás kupředu i bratrská rivalita,“ vzpomínal na vzájemné začátky Jindřich, který nejdříve hrál ve dvojici s Jaroslavem Svobodou.
S ním získal na MS stříbro a bronz, poté jej však starší psycholog Harth spojil dohromady s o tři roky mladším bratrem Janem. Výsledkem byl téměř neporazitelný pár, který válcoval jednoho soupeře za druhým.
V letech 1968 až 1981 vyhráli Pospíšilové mistrovství světa čtrnáctkrát v řadě. Osmkrát za sebou ve finále proti Němcům Wolfgangu Flackusovi a Klausovi Bernaisovi.
„Němci za naší kariéru na nás vystřídali asi devět mužstev, v letech 1982 a 1983 nás ostatně bratři (Andreas a Thomas) Steinmeierové porazili, ale Jindra měl tehdy po zlomenině klíční kosti,“ vyprávěl Jan, jak tvrdým oříškem pro soupeře byli.
Po porážkách se Steinmeiery v Československu leckdo Pospíšily kvůli vyššímu věku odepisoval. Oni však v tréninku najeli na ještě přísnější režim a další úspěchy dotáhli počet světových titulů k dvacítce.
„Pořád jsme říkali, že dáme ještě jeden rok, a znovu dokola. Podařilo se dotáhnout dvacítku, i když to už bylo na hraně. Soupeři byli o dvacet let mladší, mohli jsme je přehrát jedině hlavou a taktikou,“ popisoval Jan.
V nepřátelsk
