Dvacetiletý útočník Montrealu poskytl před svou třetí sezonou v NHL obsáhlý rozhovor renomovanému serveru The Athletic a nakousl v něm hned několik témat. Některé jeho odpovědi se leckoho na Slovensku dotkly.
Odjakživa platí, že v Montrealu jsou hokejisté pod drobnohledem nejen novinářů, ale i fanoušků, pro které je hokej takřka náboženstvím. Slafkovský však naznačil, že sláva mu vadí spíš doma.
„V Montrealu si můžu jít nakoupit potraviny a nikdo mě nevyrušuje. Kdybych šel do obchodu na Slovensku, bude z toho 25 fotek. Všichni tam ví, kdo jsem,“ spustil rodák z Košic.
Vyprávěl také o komplikovaném vztahu se slovenskými novináři, ke kterým se v mnoha případech nechoval zrovna mile ani během jarního mistrovství světa v Česku.
„Každý mluví o tom, jací jsou novináři v Montrealu. Ale soustředí se jen na hokej. Pokud udělám v zápase 17 špatných přihrávek, tak sice napíšou, že jich bylo 23, ale pořád je to o hokeji, beru to,“ popisoval.
„Ale média na Slovensku? Novináři vyfotili náš dům a kvůli tomu tam teď chodí děti zvonit každý den. Naučil jsem se s tím žít, ale dost mě to rozčiluje,“ dodal Slafkovský.
Opřel se také do slovenského hokejového svazu.
„Musí se tam změnit několik věcí, abychom byli zase úspěšní. Mám pocit, že když jsme získali bronz na olympiádě v Pekingu, lidé na svazu se tím uspokojili. Jenže je třeba přiznat, že jsme měli štěstí, protože tam nestartovali hráči z NHL,“ připomněl Slafkovský.
„Předstíráme, že děláme věci dobře, a podsouváme lidem falešné výsledky,“ pokračoval útočník, jehož kariéra naplno vystřelila právě na olympiádě v Číně, kde byl v 17 letech se sedmi góly nejlepším střelcem turnaje.
Vadí mu, že slovenský hokej v mládeži funguje údajně hlavně na základě osobních vazeb a známostí. Vzpomněl, že když mu bylo dvanáct, dal jeho otec dohromady skupinu mladých talentů, kteří na vlastní pěst cestovali na turnaje v zámoří.
Dále rostl Slafkovský i v mládeži Hradce Králové a později ve Finsku.
„Lidé, kteří tyto kempy vedou, to dělají proto, že se bojí, že jejich děti jinak nebudou hrát. Respektive znají rodiče, jejichž děti ‚musí‘ hrát,“ vysvětlovala jednička draftu NHL z roku 2022.
Systém na základě „kamarádšoftu“ je podle něj jedním z důvodů, proč se do práce na svazu nezapojí vážené slovenské legendy jako Marián Hossa nebo Marián Gáborík.
Slafkovského se ve slovenských médiích zastal třeba otec jiného slovenského hokejisty Martina Fehérváryho, který zažil při hokejové výchově syna zmíněný přístup.
Nicméně třeba bývalý reprezentační trenér Július Šupler nebo někdejší eso československého národního týmu Vincent Lukáč se proti ostrým výrokům Slafkovského ohradili.
„Už během MS jsem říkal, že pokud se mu nedaří, tak ať ho posadí na tribunu. Teď budu stejně nekompromisní. Tak mladý chlapec se nemá co montovat do práce svazu a kritizovat náš hokej,“ řekl Šupler.
„Kde to jsme, aby se dvacetiletý hráč takto vyjadřoval? Vůbec mu to nepřísluší,“ doplnil rozezleně.
Lukáč si ještě přisadil: „Ať se stará v první řadě o hokej. Ještě nic nedokázal. Až v životě něco dokáže, pak může hodnotit a kritizovat.“
Navzdory mladému věku už Slafkovský s dospělou reprezentací absolvoval vedle olympiády i tři světové šampionáty. Je jasné, že po posledních vyjádřeních bude jeho příští návrat do národního týmu o to více sledovaný.
Dvacetiletý útočník Montrealu poskytl před svou třetí sezonou v NHL obsáhlý rozhovor renomovanému serveru The Athletic a nakousl v něm hned několik témat. Některé jeho odpovědi se leckoho na Slovensku dotkly.
Odjakživa platí, že v Montrealu jsou hokejisté pod drobnohledem nejen novinářů, ale i fanoušků, pro které je hokej takřka náboženstvím. Slafkovský však naznačil, že sláva mu vadí spíše doma.
„V Montrealu si můžu jít nakoupit potraviny a nikdo mě nevyrušuje. Kdybych šel do obchodu na Slovensku, bude z toho 25 fotek. Všichni tam ví, kdo jsem,“ spustil rodák z Košic.
Vyprávěl také o komplikovaném vztahu se slovenskými novináři, ke kterým se v mnoha případech nechoval zrovna mile ani během jarního mistrovství světa v Česku.
„Každý mluví o tom, jak jsou novináři v Montrealu. Ale soustředí se jen na hokej. Pokud udělám v zápase 17 špatných přihrávek, tak sice napíšou, že jich bylo 23, ale pořád je to o hokeji, beru to,“ popisoval.
„Ale média na Slovensku? Novináři vyfotili náš dům a kvůli tomu tam chodí děti zvonit každý den. Naučil jsem se s tím žít, ale dost mě to rozčiluje,“ dodal Slafkovský.
Oprl se také do slovenského hokejového svazu.
„Musí se tam změnit několik věcí, abychom byli zase úspěšní. Mám pocit, že když jsme získali bronz na olympiádě v Pekingu, lidé na svazu se tím uspokojili. Jenže je třeba přiznat, že jsme měli štěstí, protože tam nestartovali hráči z NHL,“ připomněl Slafkovský.
„Předstíráme, že děláme věci dobře, a podsouváme lidem falešné výsledky,“ pokračoval útočník, jehož kariéra naplno vystřelila právě na olympiádě v Číně, kde byl v 17 letech se sedmi góly nejlepším střelcem turnaje.
Vadí mu, že slovenský hokej v mládeži funguje údajně hlavně na základě osobních vazeb a známostí. Vzpomněl, že když mu bylo dvanáct, dal jeho otec dohromady skupinu mladých talentů, kteří na vlastní pěst cestovali na turnaje v zahraničí.
Dále rostl Slafkovský i v mládeži Hradce Králové a později ve Finsku.
„Lidé, kteří tyto kempy vedou, to dělají proto, že se bojí, že jejich děti jinak nebudou hrát. Respektive znají rodiče, jejichž děti ‚musí‘ hrát,“ vysvětlovala jednička draftu NHL z roku 2022.
Systém na základě „kamarádšoftu“ je podle ně
