„Když jsem to oznámil rodině, mysleli si, že žertuju. Zpočátku jsem šel jen na týden, ale proběhlo to dobře, tak jsem tady zůstal. Samozřejmě se o mě doma bojí,“ vyprávěl šestadvacetiletý Babik webu Pravda.sk.
V ukrajinské metropoli je od začátku aktuální sezony, která se blíží ke konci. Zjistil, že v některých ohledech připomíná angažmá v Kyjevě běžný hokejový život. V jiných ohledech ale vůbec ne.
„Je to padesát na padesát. Jednoho dne může přijít takový útok, po němž se možná nevrátím domů. Nikdy nevíte. Mám to někde v podvědomí, ale řekl jsem si, že to tady zkusím,“ odpovídal na otázku, zda se v Kyjevě cítí bezpečně.
V prvních dnech bydlel se spoluhráči, a když se v noci rozezněla siréna, burcoval Babik ostatní k odchodu do krytu.
Slyšel od nich ale, že pokud nic nepadá, nikam nejdou. Na život ve válce si zvykli.
„Časem to vaše mysl vezme jako denní rutinu. V zimě jsou sice útoky intenzivnější, než byly na podzim, ale děje se to především na frontě. Na druhou stranu jednou v noci něco bouchlo nedaleko a nepředcházelo tomu žádné varování. Brrr,“ vzpomínal gólman.
S klubem se domluvil, že pokud se bude cítit v ohrožení, okamžitě zemi opustí. Stejně tak v případě, že by byl svědkem celodenního útoku.
„V kabině o tom kluci tolik nemluví. Co jim zbývá, když nemohou ani utéct? Občas si posílají aktuální zprávy o povolávacích rozkazech na frontu. Bohužel, potom by měli ‚po srandě‘. Nechtěl bych být v jejich kůži,“ podotkl Babik.
Rodák z Dolného Kubína chytal už ve Švédsku, dokonce v Turecku a v minulé sezoně americkou FPHL (Federal Prospects Hockey League) v mužstvu Carolina Thunderbirds.
Na Ukrajinu ho zlákala pevná pozice týmové jedničky a nabídka pro něj byla zajímavá i finančně, byť to bylo podle Babikových slov druhořadé.
„Diváci tady na hokej dlouho nemohli, ale teď už chodí několik stovek. Úroveň ligy bych přirovnal ke druhé nejvyšší soutěži na Slovensku. Hraje se technicky, hodně se bruslí, problémy tady mají s bráněním,“ popsal.
Babikův tým Kyjev Capitals skončil v základní části čtvrtý, na posledním místě zajišťujícím postup do play off. V lize působí pouze šest mužstev a vedle Babika už jen dva další cizinci – Lotyš a Fin, shodou okolností oba jsou jeho spoluhráči.
V play off čelí Capitals městskému rivalovi Sokolu Kyjev, který základní část vyhrál, a stav série hrané na tři vítězná utkání je zatím 1:2. V pátek pokračuje domácím zápasem Capitals.
Krajany, kteří působí v ruské Kontinentální hokejové lize (včetně brankářů Patrika Rybára a Adama Húsky), Babik neodsuzuje.
„Mám tam kamarády, je to jejich věc, ale musí počítat s tím, že jim to lidé pak budou předhazovat. V něčem je chápu, v něčem ne,“ zhodnotil Babik.
„Mnozí, kteří moralizují, by najednou změnili názor, kdyby viděli ty sumy na papíře a došlo by jim, co za to pro sebe a své rodiny mohou mít. Jsou ale i tací, kteří by do Ruska za žádných okolností nešli. Mám kamaráda, který podobnou nabídku odmítl,“ doplnil.
Slovák Boris Babik, který momentálně působí jako brankář v ukrajinském hokejovém týmu Kyjev Capitals, se nedávno podělil o své zkušenosti s životem v Kyjevě během probíhající války na Ukrajině. Přestože se o něj doma bojí, rozhodl se zůstat v metropoli a pokračovat ve své hokejové kariéře.
Babik popisuje, že život v Kyjevě je plný nejistoty a strachu z možného útoku. I když se snaží zvyknout si na denní rutinu ve válce, stále cítí napětí a obavy z nečekaných událostí. Přesto se rozhodl zůstat a bojovat za svůj tým.
V prvních dnech svého pobytu v Kyjevě Babik sdílel byt se spoluhráči a zažil i momenty, kdy museli reagovat na poplachy a hledat úkryt. Postupem času se však naučil žít s neustálým nebezpečím a snaží se soustředit na svou hokejovou kariéru.
Babikův tým Kyjev Capitals se momentálně účastní play off ligy, kde čelí místnímu rivalovi Sokolu Kyjev. I přes nepříznivý stav série se Babik a jeho spoluhráči snaží bojovat a postoupit do další fáze soutěže.
Na závěr Babik zdůrazňuje, že i když má kamarády působící v ruské Kontinentální hokejové lize, respektuje jejich rozhodnutí a chápe složitost jejich situace. Zároveň však upozorňuje na důležitost ohleduplnosti a porozumění v této obtížné době.
Boris Babik je příkladem odvahy a odhodlání, který se rozhodl bojovat nejen na ledě, ale i mimo něj. Jeho příběh nám připomíná důležitost solidarity a podpory v těžkých časech.
