Zatímco Húserka měl za sebou 31. října letošního roku úspěšný útok na vrchol východní stěnou a tragický pád ho postihl při sestupu po boku českého horolezce Marka Holečka, Humar lezl před 15 lety jižní stěnou a sám.
Tehdy čtyřicetiletý alpinista měl pověst sebevědomého sólisty, který stěny těch nejznámějších vrcholků Himalájí zdolával nejčastěji sám, maximálně v opravdu malém týmu.
Problém s autoritami měl už ve 20 letech v době, kdy musel narukovat do jugoslávské armády. I na skalách se nejraději spoléhal sám na sebe.
Tím si udělal ve světě horolezení obrovské jméno. Zvlášť když v roce 1999 zdolal jižní stěnu sedmé nejvyšší hory světa Dhaulágirí. Legendární Reinhold Messner to tehdy označil za „nejdůležitější výstup desetiletí“.
Jenže jeho sóloútoky na vrchol dělaly z jeho počínání ještě riskantnější podniky. V roce 2005 se při pokusu zdolat Nanga Parbat Rupálskou stěnou dostal do obklíčení lavin a sněhových převisů.
Šest dnů tehdy z ledové jeskyně komunikoval se záchranáři, než ho našel pákistánský armádní vrtulník.
Co se mu honilo hlavou v listopadu 2009, když pomlácený opět čekal na záchranu, tentokrát na jižní stěně Langtang Lirung, už se ale nikdo nedozví.
Veškeré informace pochází od šerpy Jagata, který na něho čekal v základním táboře a jenž od slovinského horolezce přijal 9. listopadu zprávu vysílačkou.
V ní Humar hlásil, že měl zhruba ve výšce 6300 metrů nehodu, pravděpodobně si zlomil nohu, žebra i páteř, a prosil o rychlou záchranu, protože se bojí, že zemře.
První záchranný tým mohl vyletět na místo až druhý den, ještě před tím ráno se ozval satelitní telefon znovu: „Jagate, tohle je moje poslední…“ zaznělo slabým hlasem a pak se přenos přerušil.
Humar už se znovu neozval.
Vrtulník ve výšce 6300 metrů nikoho nenašel a stejně tak druhý den. Další pátrání zkomplikovalo počasí. Až pátý den záchranná výprava objevila mrtvé tělo. Ovšem o sedm set metrů níž, než uváděl Humar ve vysílačce.
Způsobil mylnou navigaci šok po pádu, nebo se při snaze na sebe upozornit zřítil znovu? To i po 15 letech zůstává záhadou. Stejně tak i to, co přesně se před nehodou stalo.
Horolezecký svět může dál jen spekulovat, zda zaplatil vysokou cenu za to, že si tak těžké cesty procházel sám, bez parťáka.
„Tomaž prostě miloval lezení. Miloval to mystické spojení s horami. Ve Slovinsku byl v neustálém kontaktu s lidmi, měl spoustu povinností, termínů, které musel dodržet, staral se o rodinu. Rád pak proto utekl na týdny do hor, kde chtěl být sám. Bylo to součástí jeho osobnosti,“ napsala o něm v biografii kanadská autorka Bernadette McDonald.
Čtyřicetiletý dobrodruh po sobě zanechal manželku a dvě děti.
Slovinská horolezecká legenda Tomo Humar zemřel tragicky na nepálské hoře Langtang Lirung poté, co čekal pět dní na záchranu. Humar byl známý svými odvážnými sólovými výstupy na vrcholky Himalájí a jeho smrt šokovala horolezecký svět.
Tomo Humar byl známý svou sebevědomou povahou a preferencí lezení sám. Jeho nejznámějším výstupem byla jižní stěna Dhaulágirí v roce 1999, kterou zdolal sám a byl označen Reinholdem Messnerem za jeden z nejdůležitějších výstupů desetiletí.
Jeho poslední výstup na Langtang Lirung skončil tragicky poté, co utrpěl nehodu ve výšce 6300 metrů a čekal na záchranu. Přestože komunikoval se záchranným týmem, nedokázal být nalezen včas. Jeho tělo bylo nakonec objeveno až pátý den po nehodě, o sedm set metrů níže než uváděl ve své poslední zprávě.
Tomo Humar byl vášnivý dobrodruh, který miloval spojení s horami a únik do přírody. Jeho smrt zanechala manželku a dvě děti a horolezecký svět spekuluje nad tím, zda zaplatil vysokou cenu za své sólové výstupy bez společníka.
Tomo Humar bude v paměti horolezců jako legenda, která si žila pro horolezení a dobrodružství.
