Souček se vydává na zkoušku pozemního hokeje a kapitánka sdílí své plány ohledně kabiny po setkání s kapitánem u kávy.

Souček se vydává na zkoušku pozemního hokeje a kapitánka sdílí své plány ohledně kabiny po setkání s kapitánem u kávy.

V jedné reportáži z našeho zápasu jsem zachytila informaci, že v naběhaných kilometrech jsem předčila právě statistiku Tomáše Součka z jeho předchozího reprezentačního utkání,“ líčí Laciná zrod netradičního setkání s kapitánským kolegou.

„Z legrace jsem to zmínila před kamarádem, který se s Tomášem osobně zná. A díky několika dalším dobrým duším se povedlo potkat se osobně. Moc si toho vážím, Tomáš je obrovská persona,“ doplňuje opora pozemních hokejistek.

Stálice londýnského West Hamu byla hned pro. „Když se podařilo najít průsečík našich časových možností, tak jsem neváhal. Moc rád poznávám zástupce jiných sportů, zajímá mě jejich fungování i rozdíly oproti fotbalu,“ prozrazuje Souček.

„A s Katkou se povídá moc dobře: vyzařuje z ní silná osobnost a má co říct,“ chválí parťačku.

Fotbalový záložník přiznal, že zná pozemní hokej jen v roli diváka. „Nikdy jsem neměl možnost si tento sport vyzkoušet, přestože jsme se na Slavii s týmy pozemních hokejistů a hokejistek potkávali,“ vybavuje si Souček.

„Trénovali jsme vedle sebe, takže základní přehled jsem měl. Katce jsem aktuálně musel slíbit, že při nejbližší příležitosti si alespoň základní triky s hokejkou vyzkouším,“ culí se.

V reprezentaci nosí oba kapitánskou pásku. „Shodli jsme se, že ve stylu vykonávání této pozice jsme si podobní. Ani jeden si nepotrpíme na velké proslovy a bouchání do stolu,“ říká Laciná.

„Chceme hlavně podpořit spoluhráče, uklidnit ty méně zkušené, a především tmelit partu. V tom se fotbal ani pozemní hokej neliší,“ všímá si pozemkářka.

Laciná hraje pozemní hokej v Belgii, Souček nastupuje za londýnský West Ham. Také zahraniční angažmá bylo jedním z témat společného povídání, přestože jsou sporty obou reprezentantů v jiných situacích.

Zatímco fotbal je globální jedničkou, pozemní hokej se přes celosvětovou působnost o svoje místo na české sportovní mapě musí prát.

„I proto mě překvapilo, jak stejné problémy jsme na startu zahraničních angažmá řešili. Přes nový jazyk, bydlení a celkovou aklimatizaci až po hledání nejbližšího obchodu a nesmělé oťukávání se se sousedy. Jen u smlouvy jsme asi řešili každý jiné položky,“ směje se devětadvacetiletá reprezentantka.

Stejně jako Souček má i ona v srdci červenobílé barvy. „Automaticky jsem ke Slavii směřovala tím, že na