Od začátku bylo jasné, že to bude nebezpečná expedice. Vždyť při pokusech pokořit vrchol vysoký 8611 metrů zemřelo tolik horolezců.
Po letech se ukázalo, že slavná výprava z července 1954 více než s horou sváděla souboj s vlastními egy.
Šéf skupiny Ardito Desio určil pro zdolání vrcholu Compagnoniho a Lacedelliho, přestože nejsilnějším a nejmladším členem expedice byl Walter Bonatti. A právě kolem této trojice se vyrojily kontroverzní dohady.
Dvojice horolezců měla před útokem na vrchol založit tábor ve výšce 8100 metrů. Bonattiho úkolem bylo poté spolu s pákistánským nosičem Amirem Mehdím dopravit do tábora kyslíkové láhve potřebné pro následné zdolání vrcholu.
Jenže když se před setměním doškrábali k vytyčené výšce. Nikde žádný tábor nebyl. Až díky volání zjistili, že dvojice posunula tábor mnohem výš.
„Nechte láhve na místě a sestupte zpátky, my si kyslík vyzvedneme,“ ozvalo se nad nimi. Pro Bonattiho to ale nepřipadalo v úvahu. Blížila se noc a Mehdí byl na pokraji sil.
Museli tak přežít noc bez stanů venku na mrazu a za svítání sestoupili do tábora, odkud před tím vyšli.
Compagnoni a Lacedelli si vyzvedli lahve a vydali se k vrcholu, kterého nakonec dosáhli i přesto, že jim v posledních metrech kyslík docházel.
Obrovskou euforii z historického zápisu ale vystřídaly hádky, mediální přestřelky a nakonec i soudní proces.
Bonatti nemohl překousnout, že dvojice je tak oslavovaná, přitom on i Mehdí za to málem zaplatili životem. „Ti dva nás nechali v zóně smrti,“ měl italský mladík jasno.
Mehdí tehdy kvůli omrzlinám přišel o prsty na rukách i nohou, ale v oficiální zprávě šéfa výpravy stálo, že to byla běžná oběť v nebezpečné expedici.
Podle Bonattiho Compagnoni a Lacedelli posunuli tábor výš, aby se za nimi s kyslíkovými lahvemi nedostal a nemohl podniknout útok na vrchol s nimi. Dvojice se zase hájila tím, že ve výšce 8100 metrů nebyly pro tábor vhodné podmínky.
Když se slovní napadání a obviňování stalo intenzivnější, přešli úspěšní horolezci do protiútoku. Nařkli Bonattiho z toho, že jim schválně vypotřeboval část kyslíkové lahve, aby sabotoval jejich pokus.
Tato pomluva se nakonec dostala až k soudu, který ovšem Bonatti vyhrál, protože pro svou verzi příběhu dodal nejvíce důkazů.
Compagnoni a Lacedelli však drželi celá léta při sobě a nikdy novinářům neprozradili, kdo z nich vystoupal do výšky 8611 metrů jako první. Sounáležitost jim vydržela až do jejích smrti v roce 2009, do horolezeckého nebe odešli jen půl roku od sebe.
Žádné kontroverze ale neubraly na vážnosti jejich úspěchu na K2. „Byl to poslední akt heroického horolezectví,“ prohlásil o nic například další legendární horolezec Reinhold Messner.
Trvalo totiž neuvěřitelných 23 let, než někdo obávaný vrchol Himalájí znovu zdolal.
Od začátku bylo jasné, že to bude nebezpečná expedice. Vždyť při pokusech pokořit vrchol vysoký 8611 metrů zemřelo tolik horolezců.
Po letech se ukázalo, že slavná výprava z července 1954 více než s horou sváděla souboj s vlastními egry.
Šéf skupiny Ardito Desio určil pro zdolání vrcholu Compagnoniho a Lacedelliho, přestože nejsilnějším a nejmladším členem expedice byl Walter Bonatti. A právě kolem této trojice se vyrojily kontroverzní dohady.
Dvojice horolezců měla před útokem na vrchol založit tábor ve výšce 8100 metrů. Bonattiho úkolem bylo poté spolu s pákistánským nosičem Amirem Mehdím dopravit do tábora kyslíkové lahve potřebné pro následné zdolání vrcholu.
Jenže když se před setměním doškrábali k vytyčené výšce, nikde žádný tábor nebyl. Až díky volání zjistili, že dvojice posunula tábor mnohem výše.
„Nechte lahve na místě a sestupte zpět, my si kyslík vyzvedneme,“ ozvalo se nad nimi. Pro Bonattiho to ale nepřipadalo v úvahu. Blížila se noc a Mehdí byl na pokraji sil.
Museli tak přečkat noc bez stanu venku na mrazu a za svítání sestoupili do tábora, odkud před tím vyšli.
Compagnoni a Lacedelli si vyzvedli lahve a vydali se k vrcholu, kterého nakonec dosáhli i přesto, že jim v posledních metrech kyslík docházel.
Obrovskou euforii z historického zápisu ale vystřídaly hádky, mediální přestřelky a nakonec i soudní proces.
Bonatti nemohl překousnout, že dvojice je tak oslavovaná, přitom on i Mehdí za to málem zaplatili životem. „Ti dva nás nechali v zóně smrti,“ měl italský mladík jasno.
Mehdí tehdy kvůli omrzlinám přišel o prsty na rukách i nohou, ale v oficiální zprávě šéfa výpravy stálo, že to byla běžná oběť v nebezpečné expedici.
Podle Bonattiho Compagnoni a Lacedelli posunuli tábor výše, aby se za nimi s kyslíkovými lahvemi nedostal a nemohl podniknout útok na vrchol s nimi. Dvojice se zase hájila tím, že ve výšce 8100 metrů nebyly pro tábor vhodné podmínky.
Když se slovní napadání a obviňování stalo intenzivnější, přešli úspěšní horolezci do protiútoku. Nařkli Bonattiho z toho, že jim schválně vypotřeboval část kyslíkové lahve, aby sabotoval jejich pokus.
Tato pomluva se nakonec dostala až k soudu, který ovšem Bonatti vyhrál, protože pro svou verzi průb
