Tu základní sestavu umí ještě dnes bez zaváhání vyjmenovat celá řada fotbalových fanoušků.
Čech – Grygera, Bolf, Ujfaluši, Jankulovski – Poborský, Galásek, Rosický, Nedvěd – Koller, Baroš. A na lavičce třeba Šmicer, Heinz nebo Plašil.
Hvězdný i chytře poskládaný tým vedený geniálním stratégem Karlem Brücknerem, který mohl a podle mnohých i měl vládnout Evropě.
Na Euru v Portugalsku ale nakonec překvapivě slavili Řekové. Jejich ohyzdná, avšak účinná defenzivní zeď způsobila jednu z největších senzací fotbalové historie a cesta k ní vedla právě přes výtečně hrající výběr kolem Pavla Nedvěda.
Češi byli v semifinále jasným favoritem. Na turnaji zářili a vyhráli všechny zápasy.
Ve skupině nejprve zvládli první kritický moment proti velkému outsiderovi, Lotyšsku. Dlouhé trápení a jednogólovou ztrátu vymazali až v závěrečné dvacetiminutovce brankami Milana Baroše a Marka Heinze. Následně po nezapomenutelném obratu přehráli Nizozemsko 3:2 a jako již jístí postupující i s náhradníky šokovali 2:1 Němce.
Ve čtvrtfinále smetli Dánsko 3:0 a pasovali se rázem do rolí jednoho z kandidátů na vítěznou trofej. Zvlášť, když v semifinále čekalo i nadále podceňované Řecko.
Ve vypjatém semifinále Brücknerovi hoši spálili řadu velkých šancí a tak se šlo do prodloužení. Takového, jaké velký turnaj nikdy předtím a také už nikdy potom nezažil.
Pravidlo „stříbrného“ gólu totiž platilo čerstvě a prakticky hned po mistrovství bylo zase zrušeno. Spočívalo v následující premise: pokud jeden z týmů vstřelí branku v první ze dvou patnáctiminutovek, soupeř se musí pokusit vyrovnat jen do 105. minuty.
Řecký roh přišel už v nastaveném čase první půle prodloužení. Do sítě ho umístil řecký hrdina Traianos Dellas. Čechům už nezbyl žádný čas na reakci.
„Jestliže byl zlatý gól ve fotbale interpretací náhlé smrti, potom stříbrný gól byl něčím ještě nemilosrdnějším. Jako onemocnět smrtelnou chorobou a potom zjistit, že pojištění pokryje jen polovinu léčby,“ napsal nedávno britský novinář Benedict O’Neill, který noční můře Čechů věnoval dlouhý vzpomínkový text.
Podle jeho názoru UEFA podivným pravidlem okradla Čechy o vítězství na celém Euru.
Brit je dodnes přesvědčen, že by za normálních okolností skvělá ofenziva Brücknerova výběru dokázala ve druhé části prodloužení reagovat a postoupit do finále.
Jako bizarní mu přijde tehdejší vysvětlení organizace IFAB (International Football Associaton Board), která má na starosti vymýšlení a implementaci nových pravidel nebo změn.
Oproti zlatému gólu bylo cílem usnadnit organizátorům zápasů plánování, tedy zredukovat možný konec prodloužení na dva různé časy.
„Se zlatým gólem byly problémy s bezpečností kolem stadionu a také to významně zvyšovalo tlak na rozhodčí,“ vysvětloval tehdy Mike Lee z UEFA.
Pro novináře O’Neilla nepochopitelný argument. „V pořádku, ale fotbal už znal lepší zbraň proti podobným problémům. Tou by bylo úplně normální prodloužení. Klasický formát, který by v tomto konkrétním případě dal Čechům velkou šanci vrátit se zpět. Milan Baroš by to jistě ocenil,“ připomněl britský žurnalista ďábelskou formu nejlepšího střelce Eura.
Podle něj vznikl paskvil. Paskvil, který odnesli jen Češi, nikdo jiný.
Ironií osudu bylo, že právě 1. červenec byl posledním dnem, kdy pravidlo oficiálně platilo. Už několik měsíců předtím, v únoru 2004 totiž IFAB v rámci hlasování rozhodla o návratu k běžnému prodloužení.
„Nové pravidlo vstoupí v platnost 1. července. Ale jelikož Euro začne se starými pravidly, je jasné, že se s nimi i dokončí,“ řekl tehdy Urs Linsi, funkcionář FIFA.
„O to bolestnější to pro český fotbalový národ muselo být,“ prohlásil O’Neill.
Skandální podle něj bylo, že už na zmíněném zasedání IFAB v únoru 2004 se jeden ze členů, Skot David Taylor, pravidlu stříbrného gólu vysmíval. „Příště můžeme zavést třeba bronzové góly,“ žertoval údajně.
Podle O’Neilla šlo o důkaz, že i sami tvůrci podivného pravidla tušili, že stvořili něco absurdního, něco, co se neopíralo o skutečnou snahu zlepšit nebo zatraktivnit fotbal.
„Prostě chtěli jen zkusit něco nového, nic víc. Výrazně tím ovlivnili jeden velký turnaj a poškodili Čechy. Ti jsou v mých očích vítězové. Poražení jsou lidé z IFAB,“ dodal novinář.
Stříbrná kulka do srdcí Čechů. Pravidlový paskvil ovlivnil Euro, hned poté ho zrušili
Tu základní sestavu umí ještě dnes bez zaváhání vyjmenovat celá řada fotbalových fanoušků. Čech – Grygera, Bolf, Ujfaluši, Jankulovski – Poborský, Galásek, Rosický, Nedvěd – Koller, Baroš. A na lavičce třeba Šmicer, Heinz nebo Plašil.
Hvězdný i chytře poskládaný tým vedený geniálním stratégem Karlem Brücknerem, který mohl a podle mnohých i měl vládnout Evropě.
Na Euru v Portugalsku ale nakonec překvapivě slavili Řekové. Jejich ohyzdná, avšak účinná defenzivní zeď způsobila jednu z největších senzací fotbalové historie a cesta k ní vedla právě přes výtečný hrající výběr kolem Pavla Nedvěda.
Češi byli v semifinále jasným favoritem. Na turnaji zářili a vyhráli všechny zápasy.
Ve skupině nejprve zvládli první kritický moment proti velkému outsiderovi, Lotyšsku. Dlouhé trápení a jednogólovou ztrátu vymazali až v závěrečné dvacetiminutovce brankami Milana Baroše a Marka Heinze. Následně po nezapomenutelném obratu přehráli Nizozemsko 3:2 a jako již postupující i s náhradníky šokovali 2:1 Němce.
Ve čtvrtfinále smetli Dánsko 3:0 a pasovali se rázem do rolí jednoho z kandidátů na vítěznou trofej. Zvlášt, když v semifinále čekalo i nadále podceňované Řecko.
Ve vypjatém semifinále Brücknerovi hoši spálili řadu velkých šancí a tak se šlo do prodloužení. Takového, jaké velký turnaj nikdy předtím a také už nikdy potom nezažil.
Pravidlo „stříbrného“ gólu totiž platilo čerstvé a prakticky hned po mistrovství bylo zase zrušeno. Spočívalo v následující premise: pokud jeden z týmů vstřelí branku v první ze dvou patnáctiminutovek, soupeř se musí pokusit vyrovnat jen do 105. minuty.
Řecký roh přišel už v nastaveném čase první půle prodloužení. Do sítě ho umístil řecký hrdina Traianos Dellas. Čechům už nezbyl žádný čas na reakci.
„Jestliže byl zlatý gól ve fotbale interpretací náhlé smrti, potom stříbrný gól byl něčím ještě nemilosrdnějším. Jako onemocnět smrtelnou chorobou a potom zjistit, že pojišťení pokryje jen polovinu léčby,“ napsal nedávno britský novinář Benedict O’Neill, který nyní může Čechům věnovat dlouhý vzpomínkový text.
Podle jeho n
