Jak jste si užili závěr hokejového šampionátu a bronzovou výhru Lotyšů 4:3 v prodloužení proti Američanům?
Manželka to prožívala samozřejmě více, ale sledovali jsme to bedlivě oba dva. Je to neuvěřitelný úspěch pro lotyšský hokej a celou zemi. Je fantastické, co dokázali.
Nechystali jste se sami navštívit některý ze zápasů v Rize?
Normálně bychom tam v tomto období byli, vždy po sezoně do Rigy jezdíme. Ale manželka je těhotná, každým okamžikem očekáváme narození. A protože větší zázemí máme zatím tady, zůstali jsme ve Zlíně.
Vnímáte i na dálku, co pro Lotyše tento úspěch znamená?
Stoprocentně. Je cítit, jak je to pro ně důležité. Manželka v pondělí celý den sledovala na mobilu oslavy, já jsem toho viděl spoustu na sociálních sítích od kamarádů z týmu. Kolik lidí přišlo na Brivibas piemineklis, což je něco jako u nás Václavské náměstí, to bylo úžasné. Co vím od manželky a kamarádů, v Rize se teď vůbec nedá hnout.
Těch lidí na náměstí a v nejbližším okolí mělo být přes 50 tisíc.
Restaurace budou mít v těchto dnech skvělý byznys. (úsměv)
V neděli se dokonce sešel lotyšský parlament, aby si politici v dresech národního týmu odhlasovali na pondělí státní svátek.
Hokej a basketbal jsou pro Lotyše opravdu národní sporty, mají pětkrát méně obyvatel než Česko. O to větší je to pro ně úspěch.
Riga si užila alespoň základní skupinu a čtvrtfinále Lotyšů se Švédy, než se šampionát definitivně přesunul do Tampere. Byla to náplast za MS 2021, které se v Rize kvůli covidu konalo bez diváků?
Rozhodně. Je pravda, že tehdy bylo vlastně jedno, kde se to hrálo.
Překvapilo vás, že Lotyši dosáhli na historicky první medaili právě letos? Po sezoně, v níž de facto všichni hráči prchli z rižského Dinama, které hraje po odchodu z KHL ve slabé lotyšsko-litevské lize.
O to překvapivější to asi je, ale všichni kluci z nároďáku hrají v různých soutěžích po Evropě, někteří v Americe. Mají vysokou úroveň. V minulých letech byly náznaky úspěchu, až letos se to Lotyšům konečně povedlo. Třeba se od toho odpíchnou.
Mají na to, aby i příště mohli pomýšlet takhle vysoko?
Vždy dokážou sestavit zajímavý tým. Kdybych to porovnal třeba se Slováky, za mě byli letos papírově silnější určitě Lotyši. Takže v tomto ohledu to pro mě až takové překvapení nebylo.
Dřív bylo základnou zmíněné Dinamo, teď ale musí vlastně neexistující domácí soutěž znamenat značný handicap, nemyslíte?
Je to nepříjemná situace. Už se ozývají hlasy, že by třeba hráli finskou ligu. Bylo by to pro ně dobře. V oblasti, kde Lotyšsko leží, se žádná soutěž na vyšší úrovni hrát nedá.
Co bylo základem lotyšského úspěchu na mistrovství?
V prvé řadě skvěle zachytal Arturs Šilovs, bez toho by to nešlo. Chytal v každém zápase neuvěřitelně, myslím si, že se dostane plnohodnotně do NHL. Byl jsem s ním vloni na ledě a viděl jsem, že je výborný. Začínal na turnaji jako dvojka, skončil jako nejužitečnější hráč vůbec.
Lotyši začali dvěma porážkami, pak se odrazili po historicky první výhře proti českému týmu, 4:3 v prodloužení.
Hráli dobrý hokej, nakopli to zrovna v zápase s námi. Pak už to jelo a pokračovalo v play off. Trochu mi to připomínalo Čechy v Německu v roce 2010. Semknutí, bojovnost, týmový duch. Také jsme tehdy měli Tomáše Vokouna, oni teď Šilovse. Nikdy na to nezapomenou.
V play off vyřadili Švédy, pak hráli vyrovnanou partii s Kanadou. Ještě deset minut před koncem to bylo 2:2 a Lotyši neměli daleko k finále.
Pamatuju si, že ve čtvrtfinále olympiády v Soči prohráli s nabitým týmem Kanady 1:2. Dlouho to bylo 1:1. Jak říkám, náznaky byly i dříve, až letos se povedlo udělat medaili. A je to tak, nebyli ani příliš daleko od finále.
Co říkáte na to, kolik Lotyšů v poslední době chodí do české extraligy? V reprezentaci jich na MS hrálo osm a celkem jedenáct, kteří českou soutěží někdy prošli.
Je to pěkné, že je české týmy berou. V poslední době hlavně obránce. Jsou prověření, extraligové kluby je budou chtít i dál, velká výhoda je, že na rozdíl od českých hráčů nemají tabulkové hodnoty. Skoro všichni jsou to navíc bezproblémoví kluci, charakterově výborní. Do týmu rychle zapadnou.
Vy jste v Dinamu končil v roce 2017, setkáváte se ještě dnes s tím, že se vás některý z českých manažerů ptá na lotyšské hráče?
Občas mě někdo kontaktuje. Ne každý měsíc, ale občas někdo zavolá a ptá se na lotyšské hokejisty. Když v létě bývám v Lotyšsku, jsem tam součástí skupiny, která chodí na led. I proto znám v podstatě skoro celý nároďák. Kluků, s kterými jsem hrál v Dinamu, je tam pořád hodně.
