Dne 30. dubna 1993 se na tenisovém kurtu v Hamburku odehrálo událost, která šokovala celý svět. Během přestávky mezi hrami se stalo něco neuvěřitelného. Režisér přehrál záznam jednoho z předchozích utkání mezi Monikou Selešovou a Magdalenou Malejevovou, kdy najednou zazněl řev plný překvapení a bolesti. Stalo se něco strašného.
Tenisová šampionka se držela za rameno, po chvíli se sesunula k zemi a omdlela. Diváci v prvních řadách v té samé chvíli zneškodnili osmačtyřicetiletého Güntera Parcheho. Muž, který právě nenávratně poškodil kariéru jedné z nejlepších tenistek historie.
Fanoušek Steffi Grafové využil tehdy ještě minimálních bezpečnostních opatření. Z hlediště si to namířil přímo za hráčskou lavici a vrazil nůž tenistce mezi lopatky. Chtěl se pomstít za vítězství Selešové nad Grafovou ve finále Australian Open.
Zranění nebylo vážné, nůž se zabodl „jen“ necelé dva centimetry do těla tenistky. Mnohem hlubší rány ale způsobil na její duši.
Teprve ve svých devatenácti letech se Monika Selešová řadila mezi největší legendy tenisu. Měla na kontě už osm grandslamových titulů, první z nich získala na pařížském Roland Garros v roce 1990 ve věku 16 let a 6 měsíců.
Odborníci měli jasno: Selešová velmi brzy překoná Chris Evertovou a Martinu Navrátilovou, držitelky 18 singlových grandslamových trofejí, poté bude nahánět absolutní rekordmanku Margaret Courtovou a jejích 24 titulů.
Tomu ale podlý útok učinil přítrž. Selešová se na kurt nevrátila přes dva roky, do Německa už nepřijela hrát nikdy. Němcům nikdy plně neodpustila, konkrétně to, jak s Günterem Parchem naložili.
Útočník odešel od soudu jen s dvouletou podmínkou, byl totiž shledán duševně zaostalým. Jeho obhájci se navíc podařilo prokázat, že Selešovou nechtěl zabít, ale poranit.
„Do Německa už se nevrátím. Nikdy tam dostatečně nepotrestali útok zezadu jako zločin. Nerozumím tomu,“ vysvětlovala o pár let později. Nakonec i tuhle křivdu čas a Selešová začala do Německa vracet. Kritická ke kontroverznímu rozhodnutí soudu ale zůstala.
V rozhovorech i autobiografii otevřeně popisovala, jak moc jí incident ublížil. Trpěla závislostí na jídle a úzkostí z lidí. Na Hopmanově poháru ji k smrti vyděsil obyčejný sběratel autogramů. Ze sebevědomé šampionky se stal uzlíček nervů
