Tenista s autismem, který do čtyř let nemluvil a nevydržel sedět, nyní sbírá tituly.

Tenista s autismem, který do čtyř let nemluvil a nevydržel sedět, nyní sbírá tituly.

Pokud jste museli v pondělí ráno s údivem zamžourat do monitorů, kdo že to vlastně vyhrál tenisový turnaj v Houstonu, není divu. Jméno Jenson Brooksby se v posledních letech na okruhu příliš nevyskytovalo.

A to i přesto, že už to v minulosti rodák z amerického státu Delaware dotáhl i na 33. místo v žebříčku.

Jenže pak přišla řada zranění, dokonce operace, a nakonec dopingový trest. A ne jen tak ledajaký. Vyfasoval stopku na 18 měsíců za to, že třikrát prošvihl dopingovou kontrolu.

Všichni profesionální tenisté totiž musejí zadávat do speciálního systému přesný čas a místo, kdy a kde se budou v jednu konkrétní hodinu dne vyskytovat. A právě v tu chvíli může u jejich dveří zaklepat komisař.

V případě Brooksbyho se kontrolor třikrát během jednoho roku nedobouchal ani nedozvonil. 

Až po následném odvolání se zjistilo, že minimálně při druhé návštěvě komisaře zmátla rezervace v hotelu, která nebyla vystavená na Brooksbyho, ale na jeho fyzioterapeuta. A pracovníci hotelu nepředali zprávu, kterou měli.

I proto pak přišlo snížení trestu o pět měsíců a díky tomu se už od začátku letošní sezony mohl vrátit na okruh. 

Těsně před comebackem Američan zveřejnil příběh, který osvětluje, proč je pro něho někdy složité dodržovat termíny a orientovat se v normálním světě. Že odmalička trpí autismem.

„Pro můj mozek je složité soustředit se na příliš mnoho věcí, nechávám spoustu věcí na agentovi, aby je za mě hlídal,“ cituje slova amerického tenisty BBC.

Že s ním není něco v pořádku, to rodiče věděli velmi brzy. Do čtyř let nepromluvil ani slovo. Oproti vrstevníkům byl ve všem pozadu. S terapeutkou trávil 40 hodin týdně, aby se mohl plnohodnotně zapojit do sociálního kontaktu s ostatními. 

„Je to osobní věc, o které jsem běžně nemluvil ani s lidmi, se kterými jsem se vždy cítil dobře. Dlouho jsem o tom přemýšlel, ale teď mám pocit, že bych to téma měl otevřít,“ prohlásil v prosinci minulého roku. 

A tak začal vyprávět o tom, jak dodnes nevydrží dlouho sedět na jednom místě a jak mu v životě pomohl právě tenis.

„Cítím neustále takovou vnitřní sílu, která musí ven. Na kurtu se můžu soustředit na jednu dvě konkrétní věci a zbytek úplně vypustit. Horší je, že během hry se může stát spousta věcí, která mi to všechno rozhodí, a to je pak náročnější,“ vysvětlil Brooksby. 

A někdy může zapomenout na to, že má čekat v hotelu na případnou dopingovou kontrolu. O to víc frustrující pro něj bylo, když v loňském roce měly obě světové jedničky, ženská i mužská, pozitivní vzorek a nebyly potrestány vůbec, nebo nyní v případě Jannika Sinnera jen na pár měsíců.

„Je zajímavé sledovat, jaké jsou v těch případech rozdíly. Je to nešťastné a nefér, ale to je asi tak všechno, co k tomu můžu říct,“ uvedl.

Dlouho se v tom ale vrtat nemusí. V Houstonu přetavil divokou kartu do kvalifikace v senzační titul. Ten ho z 507. příčky světového pořadí katapultoval na 172. místo. Navíc se zapsal do tenisových tabulek. Trofej získal jako historicky třetí nejníže postavený hráč v žebříčku okruhu ATP.

Jenson Brooksby, tenista s autismem, nedávno překvapil tenisový svět svým vítězstvím na turnaji v Houstonu. Jeho cesta k úspěchu však nebyla jednoduchá. Brooksby se narodil v Delaware a již od dětství trpěl autismem. Do čtyř let nemluvil a měl potíže s sociální interakcí.

Brooksbyho kariéru poznamenala série zranění, operace a dokonce dopingový trest. Tenista dostal 18měsíční stopku za opakované nedodržení dopingových kontrol. Po odvolání se však ukázalo, že chyba byla na straně hotelu, který nesprávně zaregistroval rezervaci pro jeho fyzioterapeuta.

Brooksbyho autismus ho často limituje v běžném životě, ale na tenisovém kurtu nachází svou sílu. Tenis mu pomáhá soustředit se na jednu věc a vybít svou energii. Přesto se občas stane, že zapomene na termíny a povinnosti mimo kurt.

V Houstonu však Brooksby překonal divokou kartu do kvalifikace a získal senzační titul. Tento úspěch ho posunul na 172. místo žebříčku ATP a zapsal ho do tenisových dějin jako třetího nejníže postaveného hráče, který kdy vyhrál turnaj ATP.

Brooksbyho příběh je inspirací pro mnohé, jak překonat osobní překážky a dosáhnout svých cílů. S odhodláním a trpělivostí dokázal překonat obtíže spojené s autismem a ukázat světu svůj tenisový talent.