Téměř čtvrt století čekali českoslovenští sportovci na premiérové zlato z olympijských her, než před sto lety v Paříži ve šplhu na laně zazářil gymnasta Šupčík.
Získal tehdy ještě bronz ve víceboji, na kruzích byl pátý a v přeskoku koně našíř se dělil o šesté místo. Svůj historický úspěch zlehčoval.
„Člověk dře na hrazdě, na bradlech, na kruzích a pak dobře zvládne takovou lehkou věc, jako je šplh, a je kolem toho tolik slávy. Vždyť já šplh trénoval jako malý kluk, když jsem bosý lezl po stromech,“ řekl Šupčík, jenž zlatem podtrhl skvělé představení sokolských gymnastů.
Ti v Paříži vybojovali devět z celkových deseti čs. medailí, byť nejprestižnější soutěž družstev kvůli zranění dvou závodníků nedokončili.
Závodu ve šplhu na osmimetrovém laně bez přírazu dlouho vévodil Francouz Albert Séguin s časem 7,4 sekundy, Šupčík však jeho výkon dokázal ještě o dvě desetiny vylepšit.
Díky síle, o níž kolovaly různé historky, se tehdy pětadvacetiletý člen Sokola dotahoval až k pasu, zatímco ostatní gymnasté zhruba doprostřed hrudníku. Divákům prý podle Sokolského věstníku dokonce připadalo, že při svém vystoupení jako by spolykal lano a vzlétl vzhůru jako pták.
O čtyři roky později v Amsterdamu přispěl ke stříbru družstva. Na bradlech skončil čtvrtý a na kruzích šestý, avšak víceboj jednotlivců se mu nevydařil. Šplh na laně se tentokrát nekonal, naposledy byl do programu olympijských her zařazen v roce 1932.
Šupčík se narodil v Trumau u Vídně, ale velmi brzy se kvůli chudobě a velkému počtu sourozenců stěhoval k tetě do Kvasic na Kroměřížsku. Tam vstoupil i do Sokola a později se díky sportovnímu talentu uchytil v Brně.
V první světové válce krátce bojoval na rumunské frontě.
Po konci kariéry se s rodinou odstěhoval do Prahy a dál cvičil v Sokolu Nusle. Občas vystupoval na exhibicích, během druhé světové války působil v Hostivaři jako cvičitel a po osvobození se stal místostarostou hostivařského Sokola.
Živil se i jako obchodní cestující s hasicími přístroji, posléze jako expert požární ochrany a později dělal pojišťovacího agenta.
Po infarktu v roce 1948 odešel s rodinou do klidného prostředí Horosedel na Písecku, ale zanedlouho jej stihl další infarkt, který ho odkázal do invalidního důchodu. Pobíral pouhých 400 korun, a proto se obrátil na Státní výbor pro tělovýchovu a sport.
Jeho žádost o pomoc a podporu v nouzi však byla zamítnuta, protože Šupčík byl jako příslušník Sokola pro komunistický režim nepohodlný.
Zemřel krátce po třetím infarktu v červenci 1957 ve věku 58 let. Na jeho počest se od roku 1993 koná v Příbrami Memoriál Bedřicha Šupčíka v disciplíně, jež mu přinesla největší úspěch.
V Paříži „spolykal lano“ a vzlétl za prvním zlatem. Komunisté pak Šupčíka odepsali
Téma čtvrt století čekali českoslovenští sportovci na premiérové zlato z olympijských her, než před sto lety v Paříži ve šplhu na laně zazářil gymnasta Šupčík.
Získal tehdy ještě bronz ve víceboji, na kruzích byl pátý a v přeskoku končil na šestém místě. Svůj historický úspěch zlehčoval.
„Člověk dře na hrazdě, na bradlech, na kruzích a pak dobře zvládne takovou lehkou věc, jako je šplh, a je kolem toho tolik slávy. Vždyť já šplh trénoval jako malý kluk, když jsem bosý lezl po stromech,“ řekl Šupčík, jenž zlatem podtrhl skvělé představení sokolských gymnastů. Ti v Paříži vybojovali devět z celkových deseti čs. medailí, nejprestižnější soutěž družstev kvůli zranění dvou závodníků nedokončili.
Závodu ve šplhu na osmimetrovém laně bez přirážky dlouho vévodil Francouz Albert Séguin s časem 7,4 sekundy, Šupčík však jeho výkon dokázal ještě o dvě desetiny vylepšit.
Díky síle, o níž kolovaly různé historky, se tehdy pětadvacetiletý člen Sokola dotahoval až k pasu, zatímco ostatní gymnasté zhruba doprostřed hrudníku. Divákům prý podle Sokolského věstníku dokonce připadalo, že při svém vystoupení jako by spolkl lano a vzlétl vzhůru jako pták.
O čtyři roky později v Amsterdamu přispěl ke stříbru družstva. Na bradlech skončil čtvrtý a na kruzích šestý, avšak víceboj jednotlivců se mu nevydařil. Šplh na laně se tentokrát nekonal, naposledy byl do programu olympijských her zařazen v roce 1932.
Šupčík se narodil v Trumau u Vídně, ale velmi brzy se kvůli chudobě a velkému počtu sourozenců stěhoval k tetě do Kvasic na Kroměřížsku. Tam vstoupil i do Sokola a později se díky sportovnímu talentu uchytil v Brně.
V první světové válce krátce bojoval na rumunské frontě.
Po konci kariéry se s rodinou odstěhoval do Prahy a dál cvičil v Sokolu Nusle. Občas vystupoval na exhibicích, během druhé světové války působil v Hostivaři jako cvičitel a po osvobození se stal místostarostou hostivařského Sokola.
Živil se i jako obchodní cestující s hasičskými přístroji, posléze jako expert požární ochrany a později dělal pojišťovacího agenta.
Po infarktu v roce 1948 odešel s rodinou do klidného prostředí Horosedel na Písecku, ale zanedlou
