Býval ikonou cyklistiky. Po vítězství na Tour de France v roce 2012 a triumfech na olympiádě v Londýně se Wiggins stal hvězdou. Za své výkony si dokonce vysloužil titul Sir.
Jenže po odchodu do sportovního důchodu o čtyři roky později se cyklistův život zhroutil.
Z drogové závislosti, bezdomovectví a obrovských dluhů se ale naštěstí dokázal vyhrabat. Dnes mluví otevřeně o tom, co ho dostalo na dno a jak se od něj odrazil.
Jedním z nejtemnějších stínů jeho minulosti bylo sexuální zneužívání trenérem Stanem Knightem.
„Byl to můj první mužský vzor v cyklistice,“ řekl Wiggins v podcastu Under the Surface.
„Vyrůstal jsem bez otce a on mi dodal sebevědomí jako cyklistovi. Kamkoliv jsme přišli, říkal lidem: Tohle dítě bude jednou velké. A já mu věřil.“
Podávání dětských rukou, výmluvy o zdravotní péči, nevinně vypadající rady ohledně hygieny při cyklistice – všechny tyto momenty se staly součástí manipulace, která vyústila ve tři roky trvající zneužívání.
„Bylo mi třináct, neměl jsem páru, co se děje. A nikdo se neptal, jestli to tak chci,“ vzpomínal Wiggins. „Bylo to normální. A tak jsem mlčel,“ přiznal dnes 44letý Brit.
Hrůzné zkušenosti se podepsaly na jeho psychice i vztahu k cyklistice samotné. „Nikdy jsem cyklistiku nemiloval,“ přiznal. „Byla to jen posedlost. Nejbližší cesta, jak se přiblížit k mému otci. Kdybych nikdy nezačal jezdit, nikdy bych toho chlapa nepotkal.“
Zatímco sportovní kariéra letěla ke hvězdám, uvnitř se potýkal s děsy minulosti. Po konci aktivní kariéry v roce 2016 se vše začalo rozpadat. „Během tří let jsem skončil na drogách. Většina toho souvisela s tím, že se mi začaly vracet vzpomínky z dětství,“ přiznal.
Tím však Wigginsovy problémy neskončily. Byl obklopen lidmi, kteří ho využívali a nakonec zruinovali.
„Když jsi sportovec, všichni se o tebe starají. Máš pocit, že to tak prostě funguje. Nehlídal jsem si své finance a lidi kolem mě toho využili. Brali si moje peníze – právníci, účetní, agenti. Když jsem to pochopil, bylo už pozdě,“ popisoval.
V roce 2023 se dluhy dostaly do takové úvěrové spirály, že Wiggins skončil v osobním bankrotu.
„Přišel jsem o všechno,“ řekl otevřeně. „Byl jsem na ulici, přespával jsem u přátel na gauči. Bylo to pokořující, ale zároveň to byla realita, kterou jsem si musel přiznat.“
Navzdory všem „dobrákům“, kteří se kolem něj roky motali, bývalý cyklista věří, že dělat ublíženého nemá smysl. „Nechci říkat, že jsem ubohá oběť. Ano, tohle se mi stalo, ale dnes jsem jiný člověk. A lidé, kteří mě podvedli, za to dnes platí,“ míní.
Jedním z klíčů k uzdravení byla terapie a sdílení zkušeností s ostatními lidmi, kteří si prošli podobným traumatem.
„Celý život jsem hledal potvrzení, že jsem nebyl sám. A teprve nedávno jsem zjistil, že nejsem. Bylo to poprvé, kdy mě někdo skutečně bral jako člověka,“ vzpomínal na skupinovou terapii.
Dnes je Wiggins důkazem toho, že i po těch nejhlubších propadech se lze odrazit zpět.
„Jsem na dobré cestě. Věci se obracejí k lepšímu. A pokud můj příběh pomůže alespoň jedné oběti, pak to mělo smysl,“ dodal pro podcast Under the Surface s nadějí v hlase.
Býval ikonou cyklistiky. Po vítězství na Tour de France v roce 2012 a triumfech na olympiádě v Londýně se Wiggins stal hvězdou. Za své výkony si dokonce vysloužil titul Sir.
Jenže po odchodu do sportovního důchodu o čtyři roky později se cyklistův život zhroutil.
Z drogové závislosti, bezdomovectví a obrovských dluhů se ale naštěstí dokázal vyhrabat. Dnes mluví otevřeně o tom, co ho dostalo na dno a jak se od něj odrazil.
Jedním z nejtemnějších stínů jeho minulosti bylo sexuální zneužívání trenérem Stanem Knightem.
„Byl to můj první mužský vzor v cyklistice,“ řekl Wiggins v podcastu Under the Surface.
„Vyrůstal jsem bez otce a on mi dodal sebevědomí jako cyklistovi. Kamkoliv jsme přišli, říkal lidem: Tohle dítě bude jednou velké. A já mu věřil.“
Podávání dětských rukou, výmluvy o zdravotní péči, nevinně vypadající rady ohledně hygieny při cyklistice – všechny tyto momenty se staly součástí manipulace, která vyústila ve tři roky trvající zneužívání.
„Bylo mi třináct, neměl jsem páru, co se děje. A nikdo se neptal, jestli to tak chci,“ vzpomínal Wiggins. „Bylo to normální. A tak jsem mlčel,“ přiznal dnes 44letý Brit.
Hrůzné zkušenosti se podepsaly na jeho psychice i vztahu k cyklistice samotné. „Nikdy jsem cyklistiku nemiloval,“ přiznal. „Byla to jen posedlost. Nejbližší cesta, jak se přiblížit k mému otci. Kdybych nikdy nezačal jezdit, nikdy bych toho chlapa nepotkal.“
Zatímco sportovní kariéra letěla ke hvězdám, uvnitř se potýkal s démony minulosti. Po konci aktivní kariéry v roce 2016 se vše začalo rozpadat. „Během tří let jsem skončil na drogách. Většina toho souvisela s tím, že se mi začaly vracet vzpomínky z dětství,“ přiznal.
Tím však Wigginsovy problémy neskončily. Byl obklopen lidmi, kteří ho využívali a nakonec zruinovali.
„Když jsi sportovec, všichni se o tebe starají. Máš pocit, že to tak prostě funguje. Nehlídal jsem si své finance a lidé kolem mě toho využili. Brali si moje peníze – právníci, účetní, agenti. Když jsem to pochopil, bylo už pozdě,“ popisoval.
V roce 2023 se dluhy dostaly do takové úvěrové spirály, že Wiggins skončil v osobním bankrotu.
„Přišel jsem o všechno,“ řekl otevřeně. „Byl jsem na ulici, přespával jsem u přátel na gauči. Bylo to pokořující, ale zároveň to byla realita, kterou jsem si musel přiz
